Peníze jsou ideálním měřítkem

23. června 2016 v 23:24
Dnes dopoledne jsem se dostala k zajímavé diskuzi o jednom nejmenovaném knihkupectví v centru Prahy, které má otevřenou provozovnu už od roku 1933. Bohužel však nemá peníze na zvyšující se nájem, tak musí ustoupit plánované kavárně, která peněžní požadavek splní.

Pod příspěvkem na Facebooku se hned strhla diskuze o tom, jak se musí sepsat petice a knihkupectví rozhodně zachovat. Nemůže jít přece všem jen o peníze!

Proč je tedy naprosto v pořádku, když dnešní hodnoty dost často určují peníze?

Mnozí ze čtenářů tohoto článku jsou ekonomové. Snad mi tedy prominou jistou interpretaci "teorie vzácnosti" od laika, který se jí věnuje jen okrajově, pro čtenáře, kteří třeba tuto základní teorii soukromého vlastnictví neznají. Nemovitost, zde v podobě prostoru, kde se nachází knihkupectví, je ekonomicky "vzácná" - znamená to, že podobný prostor nemůžete mít jen tak lehce v jakémkoliv množství, kdykoliv se vám zachce. Protože je ho omezený počet, funguje pro něj institut soukromého vlastnictví. Vlastníci tyto vzácné prostory vlastní a dle vlastní úvahy s nimi nakládají. Mohou je prodat, pronajímat, nebo si v něm třeba zařídit vlastní obchod. Obecně obvykle dělají to, co jim přinese největší užitek.

Užitek jim může přinést nájem, ale dokonce i to, když mají prostor prázdný a nevyužívaný. Vždy jim však vynáší přidanou hodnotu jeho vlastnění, protože jinak by se rozhodli prostor prodat. Někdy je tato hodnota neměřitelná, protože nedokážete přesně říci, jak velkou radost člověku dělá, když má prostor prázdný, pokud ho tak sám chce mít. V momentě, kdy ale do tohoto vztahu přijdou peníze jako univerzální hodnota, značně nám měřitelnost tohoto užitku ulehčují. Peníze totiž vyměňujete zase za jiné zboží nebo výhody.

Nutné je se na peníze dívat jen jako na prostředek, na univerzální měřítko toho, jak nám co přináší užitek. Pracujete? Pak směňujete svůj čas za peníze, které pak vyměníte za něco, co vám uspokojí potřeby více jak volný čas. Je pro vás třeba stará rodinná památka neprodejná? Nejspíše proto, protože si jí ceníte mnohem více, než nějakou určitou peněžní částku, kterou by vám za ní někdo nabízel. Peníze jsou jen prostředkem směny, nikoliv cílem.

Snahy zachovávat knihkupectví nějakou peticí jsou marné a v podstatě nesmyslné. Majitel (nebo skupina majitelů) si prostor vyčíslila na nějakou cenu, kterou za něj požadují (z jakéhokoliv důvodu). Že cena není nereálná, dokazuje to, že mají hned nového zájemce. Větší nabídka bere vše. Petice na preferencích majitelů nic nezmění a rozhodně je nepřiměje se cítit příjemně a vzít si za svou přidanou hodnotu, že sice mají méně peněz, ale zase tam mají milého knihkupce.
Pokud se s tímto smíříme, naučíme se hledat jiná řešení. Co třeba, kdyby všichni lidé, kteří si knihkupectví tak cení, uspořádali sbírku a na zbylou cenu nájmu se složili? Je to cesta nejmenšího odporu, při které nikdo nepřijde k újmě. Majitel(é) dostanou svou hodnotu, knihkupec si ponechá provozovnu a lidem, pro které je hodnotou zde nakupovat, se určitě vyplatí tomuto knihkupectví přispět. Protože pokud ne, zas tak hodnotné, aby mu věnovali část svého užitku v podobě peněz, pro ně není, a s jeho koncem se budou muset smířit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.