Hra o procenta

8. prosince 2015 v 23:24
Několik posledních týdnů poslouchám od různých členů a příznivců Svobodných, jak mají Svobodní pouze 0,5% politické preference (ačkoliv reálně je to okolo 2%), nebo opačně, jak nás nové vedení posune k deseti, možná až dvaceti procentům.

Ráda bych tu tedy uvedla na pravou míru to, proč Svobodní těžko dosáhnou v příštích sněmovních volbách i desetiprocentní hranice a proč opravdu nejspíše hrajeme o politickou stranu na generace.

Musím začít z trochu širšího kontextu. Rozdělíme si levici a pravici. Pomůže nám k tomu tento graf:


Svobodní by se na tomto grafu nacházeli vpravo nahoře, jelikož jsou spíše společensky liberální (někdo tomu říká dokonce "společensky levicoví") a ekonomicky liberální. Tento graf nám mimochodem i velice dobře osvětlí problém, proč "pravice" znamená pro mnoho lidí Svobodné a zároveň i Dělnickou stranu. Dělnická strana by byla totiž někde v levém dolním kvadrantu - a protože se ale blíží "Autoritářství", je často nazývána "společenskou pravicí", ačkoliv má program levicový jak buben.

Dále si uděláme krátký exkurz do historie.

Možná mě nějaký politolog doplní, ale téměř jedinou pravicovou stranu od dob První republiky do Sametové revoluce byla Československá národní demokracie, kterou bychom na levopravém grafu zakreslili někam do dolního pravého kvadrantu. Tato vlastenecká strana byla známá nejen odporem proti Rakousku-Uhersku. Zároveň byla zaměřená na odpovědnost, proti socialismu a pro rovnost obyvatel. Jejich nacionální stránku celkem pozdvihl vznik Československa. V roce 1918 získala 9 % hlasů a nejvíce v Praze.

Dalšími volebními výsledky bylo:
1918 - 9%
1920 - 6%
1925 - 4%
1929 - 4,9% (Dávám jen pro ilustraci procenta, lepší je se ale podívat na reálný počet získaných hlasů.)


Dalších volbách se Československá národní demokracie už neúčastnila sama.

Povšimněte si prosím klesající tendence hlasů. Podobná situace se opakuje i o několik desítek let později, poněkud však v masivnější podobě. ČSnD byla revoltou proti Habsburkům. Proti konci další z velkých historických etap byla taky masivní revolta - v podobě ODS. Proto dost možná získala ODS tak velká procenta hlasů po Sametové revoluci - byla obrazem opaku socialismu a absolutní změny.
Pokud se podíváme na počty hlasů, které ODS získávala ve volbách v letech 1996, 1998 a 2002, tendence je také stále klesající. Velký nárůst byl pak v roce 2006, kdy se zase společnost bouřila proti levicové ČSSD. Pak jsou výsledky klesající až dramaticky - a až do dnešních dob.

Co si z toho vzít?

1) Pokud můžeme počítat tyto strany do trojiky pravicových stran se Svobodnými, vidíme, že pravice zde za posledních sto let neměla moc valnou podporu. A to ani v základně politických stran, ani ve voličské. Myšlenky ekonomického liberalismu tu prostě netáhnou a ještě nějaký čas nebudou. Možná se na tom v současné době trochu podepsal i ten socialismus, s větší pravděpodobností jsme ale my Češi takoví. Pokud tedy překročíme hranici 5%, budu to brát jako ohromný výsledek, s 10% ale bohužel za současné situace nepočítám.

2) Češi volí dost často stylem "revolty proti současnému stavu", na čemž obě strany v historii vytěžily - tudíž by mělo být pomalu naším zbožným přáním, aby to Evropská unie co nejvíce podělala. Garantuji, že v momentě, kdy by se zde konaly ekonomické průšvihy typu Řecka, silně nám stoupnou preference.

Jak tedy postupovat?

Různí lidé mají pro tuto situaci různá řešení. Někteří by se rozkročili a zaměřili se více na témata, která nespadají do našeho "ekonomicky liberálního" záběru, případně v nějakých našich požadavcích slevili. Argumentem bývá i "dostaneme se do sněmovny za každou cenu a pak uděláme tu správnou politiku". Z mého pohledu to není řešení, jelikož myšlenkově namíchaných stran bez pevného základu tu máme mraky. Nemáme v tomto ohledu v čem zaujmout natolik, abychom dosáhli lepšího výsledku, než jen nepatrné překročení 5% hranice (na kterou aspirujeme už teď) a abychom se ve sněmovně udrželi. A jako bonus tím ztratíme velkou část voličů, která si nás oblíbila právě pro to, že jsme jasně myšlenkově identifikovatelní.

Dá se tedy dělat něco jiného, než dřít na tom, na čem teď, a získat maximálně několik jednotek procent? Dokážeme se lidsky participovat v politické straně, kde se do poslanecké sněmovny dostane maximálně jen pár z nás a z většiny členů se profesionální politici nikdy nestanou?

Věřím, že to za to stojí. Jsme základ pro ekonomicky liberální myšlení, které se snad i naším přičiněním bude šířit do dalších generací, které na nás postaví. Možná to teď neděláme pro nás, ale po ty, co tu budou až za nějaký čas. To, co děláme, je ohromně důležité a dostává na naši stranu velké množství lidí. Lidí, jejichž potomci jednou něco změní, a jejichž doménou bude už tradiční politická strana. Žádná jednovolební rychlokvaška.

Mějme tedy prosím reálné požadavky pro současnost, pro naše vedení, pro nás, pro ostatní. A nevzdávejme to. Bojuje proti nám příliš faktorů, pokud k tomu ale budeme přistupovat zodpovědně, dá se na tom v dlouhém období jenom vyhrát. Stavějme to odspodu, postupnými krůčky a získáváním důvěry na menších instancích, než je hned poslanecká sněmovna. Svoji důvěru si časem vybudujeme, chce to však velkou dávku trpělivosti.




Graf je dílem Slompa Hanze, s díky zapůjčeno z blogu Josefa Zbořila.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.