Až dvacet procent dětí je zralých na psychiatra

5. října 2014 v 13:00 |  Medické
Až dvacet procent dětí je zralých na psychiatra - zdroj http://www.novinky.cz/domaci/349308-az-dvacet-procent-deti-je-zralych-na-psychiatra.html


Děti bez dětství?
Dnes mnozí mladí dospívají mnohem dříve, než tomu odpovídá věk plnoletosti. Ať už sami od sebe, nebo je k tomu dotlačí tlak okolí. Kdo první sedne za volant i bez řidičáku, kdo si první najde partnera, kdo se první osamostatní. Do toho tlak z různých reklam, časopisů - prostě se musíme bavit, protože jsme mladí.

Všechno hodíme na rodiče
Tak to samozřejmě není, nicméně i rodiče různou měrou mohou přispět. Mohou mít na dítě mnohem větší nároky, než je dítě schopné zvládnout a pak přichází strach ze zklamání okolí. Zároveň se v dnešní době rozpadajících se manželství a tlaků na střídavou péči ocitá dítě mezi rodiči a to celkovému vztahu s nimi opravdu nepřispívá. Následky mohou mít i přespříliš autoritativní výchova nebo naopak nezájem.

Vždyť je to jen puberťák
- Takhle může znít odpověď mnoha dospělých, téměr na všechno. Puberta s sebou nese řadu radostí i problémů, člověk si v ní zpravidla prochází prvními silně emočními vztahy ale i zklamáním, na které může každý jinak reagovat. Puberta ale není výmluva na všechno. Na výkyvy nálad ano, na úzkostné stavy, nespavost a poruchy příjmu potravy rozhodně ne.

Psychiatr? Nejsi přece blázen
Dostali jsme se dnes do doby, která se v mnohých věcech krásná ale i hektická a stresující. Bohužel bude u psychiatrů nebo psychoterapeutů pravidelně víc a víc lidí. V západnějších zemích k psychiatrům a jejich péčí nejsou spojené předsudky jako u nás. U psychiatra nekončí jen blázni ale často i fyzicky nemocní lidé, u kterých se přijde na to, že jejich problémy mohou být psychickou manifestací.

Vy mladí vůbec nemáte žádné starosti...
Jednou jsem tohle zaslechla říkat paní v tramvaji. Poznala jsem kdysi holčičku, které bylo dvanáct. Její problémy doma by těžko zvládal kdejaký dospělý. Narozdíl od nich, odvolání a klid najde ona velice těžce. Odstěhovat se ve svém věku nemohla, sociální pracovnice jsou v tomto státě často neschopné a jejím alternativním výhledem mohl být tak akorát dětský domov. Nic, o co by člověk stál.

Stát může být dobrý sluha, zlý pán
U dětí se pasuje spíše do role pána. Ve státních školách je dítě natlačené do splnění určitých osnov, nevyhovění jim je společensky nepřijatelné. Do osmnácti let je dítě u soudu i lékaře zastoupeno rodičem, i když s ním nemusí mít úplně ideální vztah. A když dojde na lámání chleba v soudech o dítě, na jeho názor se společnost někdy i vykašle. Ta plnoletost může být pak vymodlená.

A co si o tom myslíte vy? Měly děti i dříve psychické problémy ve stejné míře a nemluvilo se o tom? Nebo je to spíše fenomén pozdější doby?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 winless winless | E-mail | 3. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

Jsem toho názoru, že určitě dříve, řekněme za doby minulého režimu, určitě děti psychické problémy měly, ale nemluvilo se o tom tolik a nebylo jich tolik. Od té doby se velmi zlepšila diagnostika těchto problémů, tudíž to, co dříve mohlo být společností považováno za např. nevychovanost, drzost, je nyní zařazeno do kategorie ADHD. Změnila se společnost směrem k větší akceptovatelnosti těchto poruch, ale zároveň jsou tu vlivy, které jistě mají vliv na růst psychických problémů u dětí jako prohloubení rozdílů mezi bohatými a chudými, výrazné zvýšení rozvodovosti, tím i počtu neúplných rodin, což má negativní dopad na výchovu a tím psychiku dětí. Nejlepší prevencí je podle mě správné fungování rodiny, které dítěti by mělo poskytovat kvalitní zázemí psychické podpory pro jeho budoucí život.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.