Jak být pohodlně asociálem

6. září 2014 v 13:38 |  Politické
Po tom, co jsem si přečetla vtipný článek Andrejky Holopové "Jak vypadat normálně", jsem se tak zamyslela, jestli jsem taky asociál nebo ne. Nepřipadám si tak, zároveň jsem ale chtěla uklidnit i některé mé kamarády (nebudu říkat asociální, spíše jsou to géniové), a tak jsem sepsala v odpovědi body, proč i být asociálem je vlastně fajn :)

1) Stylem oblékání se zas tolik nelišíte. Na matematickofyzikální fakultě a podobných rozhodně zapadáte a kdo by se snažil zapadnout do mainstreamu, když ten se místy producíruje v centru na homosexuálních slavnostech i nahatý.

2) Svůj vzhled řešte pragmaticky. Dlouhé nehty znemožňují práci na počítači. Chlapci je nosí obvykle ve tvaru hyperbol, děvčata mohou zahrnout i paraboly. Zuby si čistíme kvůli šetření budoucích nákladů na zubaře a ostatní neobtěžujeme negativní externalitou v podobě zápachu, když s námi potřebují mluvit. Vlasy můžeme okoukat od oblíbeného rockového zpěváka a to je přece cool.

3) Usmíváme se. Často je to totiž jediné, co lze ostatním odpovědět na jejich nechápavost.

4) Chodíme rovně a s rozmyslem. Prkennost omluvíme tím, že jsme vyrostli na Star Wars a usínali s představou Darth Vadera.

5) Už si zvykáme, že ne každý mluví klingonštinou nebo esperantem. Spisovná čeština je také krásná a kdo jiný než asociálové by udržovali její květnatost a hloubku.

6) Mezi lidmi je naše útočiště. Ztratíme se mezi nimi a můžeme se bavit tím, jak na sobě často dávají znát příslušnost ke zvířecímu druhu.

7) Rozhodně nesportujeme, jen pokud usoudíme, že hodnota ušlého zisku je nižší, než naše potěšení si zahrát šachy. Místo sebe ale zvládáme učit kmitat počítač. Nač plýtvat zbytečným adenosintrifosfátem.

8) Naše práce je dřina a zvládáme jí skvěle. Nehledáme si zaměstnání. Zaměstnání si hledá nás.

9) Přítelkyni máme na minecraftu. Aspoň nás neruší při našem intelektuálním rozvoji.

10) Jsme prostě svoji! :)




Zdroj původního článku:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 6. září 2014 v 13:49 | Reagovat

Zajímavé, ani nevím, kam tedy spadám já. Lidí se spíš straním, ale empatie mi myslím nechybí. No a svá jsem to každopádně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.