Proč já, proč Svobodní

8. června 2014 v 12:59 |  Politické
Už je to dva roky co jsem členkou Strany svobodných občanů a možná by bylo na místě vyjádřit proč, co mě k tomu vedlo, co jsem od toho čekala. Přinejmenším by to mohlo vyvrátit různé spekulace, že mě do té strany dostal nějaký hezký spolustraník nebo že mám doma na plakátech Petra Macha :)

Politika mě začala zajímat někdy od puberty. Neříkám, že jsem jí rozuměla, místy jsem měla spíš naprosto opačné názory, než mám teď. Spíš mě bavila jako dílo diskuze a něčeho, co se člověka bezprostředně týká. Svou roli na tom měl především můj děda, jehož životním tématem rozhodně politika je a pomáhal mi na různé věci si utvářet názory. Podíl na tom jistě měli i někteří moji zlatí spolužáci z gymnázia (tímto je zdravím, pokud se začetli :)), kteří na svůj věk měli v mých očích docela i obstojný přehled. Výsledek mého utváření pak přišel s partnerským vztahem. Můj (teď již bývalý) přítel sdílel mnohé názory se mnou, četli jsme podobné příspěvky, bavili se o různých problémech a v neposlední řadě objevil na internetu přes server Reformy.cz pro mě dosud neznámou Stranu svobodných občanů.

Trvalo to ještě přibližně třičtvrtě roku. Diskuze, dohadování s přáteli, můj nesouhlas s událostmi v zahraničí a klasické bezbřehé tlachání při pátcích u piva. Hodně věcí mě rozčilovalo. Také nečinnost lidí okolo mě, vždyť kolik mých přátel chodí pravidelně k volbám. Pak jsem si uvědomila, že dělám přesně to samé, co mi na jiných lidech vadí. Nadávám, ale sedím a nic nedělám.

Členkou politické strany jsem se proto stala na podzim roku 2012. Důkladně jsem nastudovala program, věci které mi nebyly jasné, jsme pak s panem Kefurtem probrali na přijímacím pohovoru. Pořád to byl ale začátek - nikoho jsem neznala, bála jsem se zapojit, měla jsem pocit, že "ti lidé jsou skoro profíci a co já tam mezi nimi budu jen s maturitou dělat". Proto jsem se začala pomáhat na různých akcích až o půl roku později.

Od té doby mi nezbývá jen než své dosavadní členství zhodnotit. Za tu dobu jsem se minimálně neuvěřitelně posunula. Mezi spolustraníky jsem potkala skupinu velice schopných a ochotných lidí, se kterými mnohdy sdílíme i společné zájmy netýkající se politiky. Mám teď za sebou výpomoc při dvou kampaních do voleb a několik dalších společných akcí a mimo zajímavých zkušeností s kontaktní kampaní to byl především příjemně strávený čas se zajímavými lidmi.

A jak naložím se svojí budoucností?

Neplánuji být politikem. Nehodím se na to. Mnohem lépe se cítím jako anonymní člověk v pozadí strany, který pomůže s čím bude moci. Doufám, že budu jednou mnohem lepším doktorem, než bych byla někde na případné veřejné fuknci (ať už jen v zastupitelstvu městské části). Třeba si to za pár let rozmyslím, nikdy se nemá říkat nikdy. Teď jsem ale spokojená jako studentka, a to je mým cílem na dalších pár let.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.